Květen 2014

o ranním vstáváním a zdravém jídle

23. května 2014 v 7:19 | View |  Střípky
Člověk by si myslel, že se toho během dvou týdnů nepřítomnosti stane hodně... Ale ono vlastně nic zásadního. Důvod neaktivity je prostý: není čas.

Poslední dobou byly dny docela stejné, vybledlé. Šla do školy, došla domů, cvičila, udělala věci do školy a spát. Smutný to život studenta. Nicméně, posun oproti ostatním měsícům tam je... Začala jsem cvičit a jíst zdravě. Nejsem zase takový fanatik. Začalo to tím, že jsem chodila běhat, už někdy od března. A logincky jsem si odvodila, že když stejně budu žrát na co přijdu, jako bych běhat ani nechodila... Tak jsem se aspoň trochu hlídala.

A ono to (samo) vyspělo k tomu, že jsem se pustila do zdravé výživy úplně. Já sama jsem byla člověk, co si pod pojmem "zdravá výživa" představovala jenom ty salátky a tak, ale postupně přicháím na to, že je to vlastně moc fajn!

Nechci to tu šířit a všem vřele doporučovat, to si nemyslete. Mám prostě jen radost sama ze sebe, že se sebou něco dělám a má to už aspoň trošinku výsledky :)

Vzkaz do psího nebe

9. května 2014 v 19:25 | View |  Střípky
Dnes, 9.5.2014, odešla do psího nebe nejúžasnější fenka, která kdy byla.

Byla jsi úžasný parťák při prvních mých slovech, lumpáren, celkového vyrůstání a jsem ti hrozně vděčná za všechny ty svačiny, které jsi mi pomohla sníst, aby to mamka nevěděla. Za všechny ty procházky, které jsme spolu absolvovaly, za to, jak jsi mě vždy rozesmála, když jsi dědovi utíkala do pole a vrtala se pořád v zemi. Za všechny ty parádní podívaný, když jsi se škádlila s kočkou a když jsi vedle ní ležela, každá ve svým pelechu. Nikdy nezapomenu, jak jsem potají brala babičce a dědovi z kuchyně piškoty a potom jsme je spolu jedly. Jak jsi radostně skákala, když někdo vzal do ruky vodítko.

Nikdy nezapomenu, jak mi rvalo srdce tě sledovat, jak se ti hůř chodí. Ale i tak jsi snědla oběd dřív, než se člověk otočil tam a zase zpátky. Jak jsme tě museli poslední zimu nosit do schodů, protože jsi je nezvládala vyjít sama. Jak jsi už tolik neběhala a procházku už nepřipadaly v úvahu. Na ten tvůj bílej čumák, který byl hnědý, když jsi byla mladá.

Bety, byla jsi ten nejlepší jezevčík na světě, krásných 15 a půl let a už teď tě celé mé srdce postrádá.
Nikdy na tebe nezapomenu.
Navždy jedině tvá,

John Green - Hvězdy nám nepřály

3. května 2014 v 14:11 | View |  Knižní svět

Kniha, která je asi spíše pro dívky. Kniha, která vás upoutá pouze svým příběhem, ne ničím jiným.

K Hvězdám jsem se dostala nejspíše přes internet a různé stránky obsahující knížky a taky spolužačku. Původně jsem si ji rozečetla jako "bokovku" k Hrám o tůny, ale nakonec jsem ji přečetla během dne a půl (?) a měla chuť jí číst rovnou znovu a doufat, že skončí vše jinak, jinak bych autorovi udělala něco, co by se mu vážně nelíbilo.

Je to příběh, který není tuctový a skončí tak, jak jste to nečekali. Obsahuje tolik humoru a zároveň smutných okamžiků v jednom, že jsem tomu nevěřila. Ani nedokážu popsat, jaký pocit jsem z toho měla. Možná jsem prostě moc velká cíťa, že mě to tak vzalo, kdo ví... Každopádně jen mohu doporučit. Je to krásná knížka na vyplnění volného času (má asi 220 stran), kde najdete lásku v její nejčistší podobě. Je vážně neuvěřitelný, kolikrát jsem u toho fňukala a utírala si oči.

Když měla Hazel Grace 13 let, diagnostikovali ji rakovinu. Její matky ji nutí chodit na podpůrnou skupinu aby se seznámila s novými lidmi. Právě tam potká Augustuse, kluka, který se sympatický, pohledný a již rok a půl "BPR" neboli bez příznaku rakoviny. Seznámí se, zamilují se do sebe a snaží se překonat nástrahy, které jim život přichystal.