Splněný sen v Praze - Ed Sheeran

22. února 2015 v 17:27 | View |  Koncerty
Další článek, další Střípek, další koncert. Tentokrát bych ale chtěla napsat o koncertě, kde jsem si splnila sen, ve který jsem ani nedoufala. Viděla jsem naživo Eda Sheerana a zazpívala si s ním písničky, které miluju už roky.


Koncerty jsou pro mě jedna z věcí, na které nedám dopustit. Sice za ně někdy dám hodně peněz, ale pro mě jsou to jedny z nejlepších zážitků. Ke kapelám a zpěvákům, které mám ráda, si často vytvořím docela "pouto", takže je pro mě neskutečné, když je můžu vidět, být s nimi… Jsou to vzpomínky, do kterých se mi vyplatí investovat. Tak si asi dokážete představit, jak jsem byla učarovaná z toho, když oznámili, že Ed Sheeran, můj idol už čtyři nebo pět let, dojede do České republiky, poprvé v historii. Lístky jsem měla od prvního dne prodeje, pět měsíců čekání přede mnou… ale uteklo to rychleji, než jsem čekala.



Z Prahy nejsem, takže jsme s kamarádkou jely den před, abychom tam mohly být už ráno (nojo, fanynky). K Tipsport aréně jsme se dostaly tak v půl jedenácté dopoledne a už v té době tam byla tak desítka holek, některé už od pěti od rána. Chvíli jsem se bála, jak to zvládneme, zima sice nebyla tak velká, ale i tak jste ji po nějaké době pořádně cítily… Naštěstí jsme po první hodině čekání objevily stánek s nápoji jen pár desítek metrů od nás, takže jsme si pravidelně chodily pro čaje, začaly se bavit s dalšíma holkama ve frontě (v té době jsme už stály v "ohrádkách" z bariér, jak jsem tomu říkala) a docela dobře se bavily, super jsme se s něma nasmály J (prý máme vtipný moravácký přízvuk). A najednou bylo půl šesté, davy se hrnuly a my už byli tak hrozně netrpěliví, že to ani víc nešlo.



Tak bylo šest hodin, otevírají se dveře… ale ejhle, naše se neotevřely! Sekuriťáci stojí, zvedají ramena, protože nemají klíče a mezitím lidi z jiných vchodů běží, běží a zabírají místa, kde jsme měly stát my…

Do haly jsme se nakonec dostaly, byly asi v páté řadě. Myslím, že nemá cenu tolik rozebírat pořadatele. Stačí, když napíšu, že z mého pohledu, jim to docela ujelo. Chápu, že zajistit koncert pro tisíce lidí (ani nevím kolik přesně, ale odhaduju 8 000) není lehké, ale proházené sektory a neschopnost personálu říct, kde se co nachází…? Ano, zklamalo mě to, mrzí mě, že zrovna my měly tu smůlu, že naše dveře zamkli, když mysleli, že dělají opak, ale "show must go on".
A konečně se dostávám k tomu, o čem je celý článek, na co jsem čekala tolik let a z čeho mi srdce málem vyskočilo z hrudi.



Na pódium přišel zrzek s úsměvem na tváři, přehodil kytaru přes rameno a začal s I´m mess. Přála bych si umět popsat slovy, jak moc úžasně jsem se v ten moment cítila. Jak jsem se musela smát, když pronášel věty, které jsem slyšela tolikrát ze záznamů jiných koncertů, protože je opakuje furt dokola, ale mně to bylo jedno. Víte proč? Protože teď mluvil na nás, na mě. Ne na dav, který jsem viděla jen z videa. Mluvil na nás a říkal, že naší "povinností" je koncert si užít a jeho "povinností" je zařídit, abychom si to užili.



Zahrál písničky jak z +, tak z X. Hrál, co mu síly stačily a my zpívali a řvali, co jsme mohli. Bylo až neuvěřitelné, co dokáže jeden člověk s dvěma mikrofony a kytarou dokázat. Jak dokáže zpracovat takový dav. Protože jemu se to povedlo. Když chtěl, abychom řvali, my řvali. Když chtěl, abychom byli potichu a zpívali šeptem, my byli co nejvíce potichu a jen šeptem zpívali. Řeknu vám, měla jsem kolikrát co dělat, abych nebrečela :D Hlavně u druhé písničky, kdy dost lidí (myslím, že víc, než se očekávalo) vytáhlo během druhé písničky (Lego house) srdíčka "we love you, Ed", která se domlouvala pomocí facebooku. A Edův výraz, když to viděl… k nezaplacení!


Koncerty jsou prostě zážitky, které prožívat hodně. Hodně, hooodně. To je ale na člověku. Znám lidi, co řeknou, že je to zbytečné vyhození peněz. Jak jste na tom vy? Jste fanoušek koncertů stejně jako já nebo zastáváte jiný názor? A hlavně… Kdo zbožňuje Eda jako já?! J


P.S.: vtípek na konec. Vedle nás stály slečny, které na tom intelektuálně nejlíp nebyly a celou dobu se bavily na různá témata. Že odpadnu jsem myslela, když některá z nich prohlásila "tak vytáhni selfie tyč, vyfotíme se!" a vytáhli "nástavec" na GoPro :D a následně se tam pokusily dát iPhone v obalu, takže když to zvedly, tak jim spadl mobil dolů a půlka haly udělala "ooooh", to už jsem fakt umírala!

View
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 22. února 2015 v 17:47 | Reagovat

Pěkně napsaný a zejména zpracovaný článek! :)

2 Robka Robka | E-mail | Web | 22. února 2015 v 19:02 | Reagovat

Eda sice nezbožňuji (jsem už přece jen jiná věková kategorie), ale koncerty jsou pro mě taky jedněmi z nejhezčích zážitků. Dost dobře ti rozumím - taky mám teď koupený lístek na koncert co bude až v červenci, taky v první den prodeje a pravděpodobně taky budu před halou stepovat hodně brzy.:-)
Ty slečny, co se fotily, to je neuvěřitelné, fakt se takové věci dějí? No nechápu, proč ty dívky dávají peníze za vstupenku - možná proto, aby se mohly vyfotit, že byly na koncertě.:-)

3 Vanimaré Vanimaré | Web | 22. února 2015 v 19:09 | Reagovat

Eda moc neznám. Možná jen jeho písničku I see fire, kterou jsem si oblíbila. Koncerty jsou skvělé hlavně kvůli atmosféře, kterou nějaká nahrávka nebo CDko neutvoří.
Pěkný článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama